Vítejte na mých stránkách věnovaným převážně mým živým spolubydlícím. Jsou to hlavně plazi, obojživelníci a přítel, který se na mých zálibách začal podílet ne zcela dobrovolně, ale spoustu věcí bych bez něj nezvládla.
Chtěla bych zde vyjádřit své osobní názory, zkušenosti a postřehy o chovu mých exotických mazlíků. Nebudu zde popisovat základní podmínky chovu zvířat vypsané z knih nebo internetu. Popíšu, jak je po přečtení právě těchto informací chovám já.

Úvodní fráze: O přírodu jsem se zajímala už od mala (ono to ani jinak nešlo, otec byl myslivec). Takže havěti plný barák už od narození a teď už vypadá, že to tak zůstane. Moje „velké“ chovatelství začlo někde v pubertě prvním akváriem a od roku 2005 se nořím do tajů a krás teraristiky.

Můj chov je čistě pro potěšení. ( A doufám, že to tak zůstane. No vlastně už nemám místo. I když… Kdyby se trochu odsunula televize nebo trochu odstěhovala postel...).

Mám radost, že jsem svým zvířátkům poskytla podmínky, ve kterých se snad cítí dobře. (Nebo se o to alespoň moooc snažím.) O radosti z pozorování už se tak moc mluvit nedá. Zvláště u plachých nočních gekonů. (cituji z encyklopedie: … „udělejte zvířatům úkryty“…). To snad mluví samo za sebe.☺ O to je to ale potom větší zážitek, když baští cvrčky a nechají „ toho divnýho tvora, co na ně pořád čučí“ aby byl u toho.

Nemám a nepořizovala jsem s i zvířátka na mazlení. Nestresuji je zbytečnými pokusy o odchyt, případné ochočování. I když mám pocit že hadíci se občas docela rádi vyvenčí z terária a manipulace s nimi není boj na život a na smrt (znáte to – vytřeštěné oči, zrychlený dech, šílený výraz).
No a žabám? Těm je jakákoli manipulace ukradená. Hlavně když je co žrát. A je jedno jestli v teráriu , ruce nebo třeba na lustru.